Chudinka
V temném koutě tiše sedí, je úplně sama. V ruce svírá žiletku, pryč odsuď by chtěla. Tady už nic není, pro co žít by chtěla, má smysl žít? NEVÍ... Odejít by měla. Opustil jí kamarád, pro kterého žila, opustil jí její kluk, jemuž srdce dala. Tak dál ve vlhké místnosti naříká a sedí. Slzy na zem padají, po tváři jí hlaďounce stékají. Prázdno, temno hladí vzduch, nastává minuta s žiletkou. Krev prolita bude. Rozhodující chvíle, a pak zatne zuby tepnu lehce prorazí. A už je to tady... A krev stéká po ruce, na koberec kape. Všechno to šlo tak hladce... A ona dál sedí, z koutu tiše hledí, pak nechápe své chování, ale už je pozdě. Potůčky krve stékají. Udělala dobře???...Začíná jí zima být, hlava se jí zatočí. Upadne... Snaží se snít?? ne, umřela tiše... Nesmířila se s životem tak po žiletce sáhla. Tuhle cestu si zvolila, když tiše v koutě byla jako teď, úplně sama...
